Co tě nezabije to tě posílí .

Září 2018

Bude zas dobře

9. září 2018 v 16:22 | Loarah |  Téma týdne
Bude zase dobře, neboj.
Bude.
Nevim sice kdy, za jak dlouho nebo co budeš muset ještě prožít,
ale bude.
Slibuji
Věřím v to. Protože je to pravda, musí být špatně aby potom mohlo být zase dobře. Tak to proste chodí už od nepaměti. A je to spravně.
Toto píšu tak často svym přátelům, lidem kteří mě potřebují. Věřím tomu. Věřím tomu ze zase bude všechno dobre. Ale teď když bych to potřebovala slyšet nebo číst tak vlastně není nikdo. Nikdo kdo by věřil ze mě nebo ze v mě životě bude zase dobře.
Ale jak taky by někdo mohl vědet ze to potřebuji? Vždyť nikdo není vědma. A nikdo na mě není napojeny aby to cítil. Nebo zatím nemám v životě někoho kdo by Takový byl.
Čím víc cestují, tím víc se vracím domu. Tím víc mi dochází ze vlastně nemá mě kdo pohladit, když smeju se či umírám hlady.
Vím koho ve svém životě chci, koho nechci a přesto nevím co bych delala kdyby přišel pravé teď. V tenhle okamžik.
Nechci teď nikoho, přesto Toužim po neznostech. Moci se přitulit, cítit teplo a to co děla domov domovem. Nechci už nic vysvětlovat. Vyčerpává mě to, jako to všechno ostatní. Jako jsou myšlenky na to proč. Nemám emergii. Ne na vysvětlování čehokoliv.
Přála bych si aby tu byl někdo kdo se na mě podívá a je mu to jasne.Nekdo komu nemusím vysvětlovat proč nemám sílu a energii cokoliv komukoliv vysvětlovat.
Přesto ale nechci ve svém životě nikoho dalšího, nemám tu pro nej místo. Možná ano, ale v srdci nemám čisto a tak se nevejde. Je to srdce nebo hlava? Teď to nedokážu rozeznat. Je mi z toho smutno, až tak ze mám slzy ve vnějších koutcich.
Tak moc si přeji mít někoho komu se mohu schoulit do klubicka a přeci jen na nej teď nemám místo.
Nepřeji si mít v životě někoho noveho jen tak, aby se mi tu poflakoval a vlastně pro mě neznamenal nic.
Ale věřím, ze tam někde je moje druhá polovina. A kdybych ji teď našla, potkala, nebo na ni narazila. Všechny mé obavy by se rozplynuly a já bych žila
Jen nevím co budu dělat teď