Co tě nezabije to tě posílí .

Leden 2017

Pomáhejme společně

24. ledna 2017 v 22:44 | Loarah |  Téma týdne
Zdravim,
Místo toho abych se ted vecer ucila na zitrejsi test vam radši napisu. Napisu vam proc pomáhat.
Kdyz jsem pred chvilkou projizdela socialni síť tak na me vyskocilo ze kamaradka sdilela jeden příběh kdy pani shanela jednu jedinou ampulku krve od male ditete (cca7let) pro sveho synka. Poprosila 50!!! lidi a vsichni ji odmitly, az kdyz se jedna jeji kamaradka zeptala sve zname a ta bez vahani souhlasila. Bane boze! Kde to zijeme, ze 50 lidí!!! 50 lidi odmitnou pomoci jednou jedinou ampulkou krve ktera by se odebrala ve stejny den jejich diteti tak i tomu ktere to potrebuje. Kdyby to byla transplantace kostni dřeně, tak nereknu, ale jedna jedina ampulka krve.
A za moment na to jsem videla jak unicaplasma, kam chodim darovat plasmu, sdilela pribeh stranky "Jedu na dřeň" kde jsou zivotni pribehy lidi kteří prave onu kostni dřen potřebují. Byl to pribeh o malem diteti, temer miminku, snad mu nebyl ani rok a uz melo leukemii . Ja sama mam ve svem okoli cloveka ktery prodelal take leukemii, pred necelym rokem absoloval lecbu dalsi rakoviny a tak moc dobře jak je kostni dřeň pro takoveto lidi důležitá. Smrtelne důležitá, bez přehánění. A podobně důležitá je i ona plasma kterou chodi darovat stale malo lidí. On takovy clovek ktery ma leukemii nebo rakovinu jakéhokoli druhu, dostava plasmu protože pomáhá. Je to z člověka, člověku. Coz uz samo napovida o tom ze to ma nejaky důležity význam.
A proc tohle vlastně pisu? Proc zrovna tohle tema?
Ja osobne jsem člověk ktery by se rozdal pro to aby ostatním pomohl. To jsem si uvedomila uz tak okolo sveho 13roku života a i proto jsem se tesila na sve 18tiny. A jakmile konečně padli , sla jsem darovat plasmu. A par měsíců na to si vzpomela na onu kostni dřeň. Abych byla uprimna o te jsem uvazovala nejspis jeste driv nez o samotne plasme, moji mamce totiz kostní dřeň taky odebiraly (jeste za doby kdy bylo lékařstvi v takovem rozkvetu) sice nevim kvuli cemu přesně, ale to neni podstatné. Podstatne je to že jsem se rozhodla uz v utlem veku pomáhat a to pořádně. Kdyz jsem si na to vzpomela tak jsem si znovu nasla veskere informace tom, zivotni pribehy a statistiky. Rozhodnuta jsem sice už byla ale onen prvni krok je vzdy nejtěžší. A nestaci se jen zaregistrovat! Musite jeste absolovat vyšetreni a krevni testy, mozna i obraz, diky kteremu vas bud uplne prijmou nebo vyřadí z registru. To delaji v nekolika strediscich a to se potom posila do IKEMu, a prave k tem strediskum se pridala i jiz zminovana unicaplasma. Tudíž se staci zeptat na informace co a jak na recepci a zacit pomahat.
V celosvětovém registru dárců kostni dřeně je 29. 286.364 lidi . A z toho z česka jen 25. 631 lidí. Reknete si waaau to je lidi, ale na planete je 7miliard lidi a oproti tomu je tohle cislo pomerne malé. Kdyz to přeženu tak jedna miliarda z tech sedmi, trpí nebo trpěla nějakým druhem rakoviny a potřebovali kostní dřeň. A kdyz je na svete necelych tricet milionů lidi kteří jsou ochotni pomoci, je to setsakra málo.
Neni nic jednodusiho nez pomahat, protože nikdy nevíte kdo z vaseho okoli bude potřebovat pomoc (Ano je to omilane verejnosti stale dokola, ale je to pravda).
Timto určitě nikoho nenutim, mozna inspiruji k tomu pomáhat.
Mozna to budete Vy kdo jednou bude potrebovat, lek vyrabeny z plasmy, transfuzi krve, nebo v nejhorším pripade kostni dřeň.
Tak nesedte doma a pojdte pomáhat.

Zvuk myšlenky...

8. ledna 2017 v 22:46 | Loarah |  Téma týdne
Zdraví v novém roce.
Je neděle večer a mně hlavou proběhla myšlenka "co když všechno co dělám je zbytečné…?", je mi jasný že takováhle myšlenka proběhla už někdy určitě každému.
Mě proběhla hlavou teď po tom, co jsem do školy měla nakreslit tři různé dorty, vlastní rukou. Jsem na cukrářce ve třeťáku, čekají mě zkoušky a tak…. A najednou neumím ani nakreslit dort a to mám v červnu dělat závěrky! Bože!
Chci si udělat maturitu, nebo to alespoň zkusit s tím že si pak můžu alespoň říct, že jsem prostě blbá a nemám na to. Pak chci dělat tatérku a píchat piercingy. Teď člověku bleskne hlavou že "jo Budeš potřebovat umět kreslit. A to ty neumíš, jak jsi teď napsala!" a potom "Co chceš dělat s tím že chceš tetovat ale neumíš kreslit?"
Snad v každém filmu je pointa jít si za svým snem, a tohle je můj sen. Neumím kreslit-to se dá zkusit naučit na kurzu kreslení, neumím anglicky a vůbec mi to nejde do hlavy- to se dá naučit na kurzu jazyku třeba od Lite který mají kurzy nejlepší i když cenové náročný, neumím tetovat- to se naučím na kurzu, neumím anatomii kůže- to se dá naučit na kurzu kosmetičky. Všechno jde když se chce, jen v sebe ten člověk musí věřit a musí mít kolem sebe alespoň pár lidí, kteří věří v to že on to dá a že si svůj sen splní.
Mám v hajzlu záda, koleno, a nemůžu na hory ani podělaný led si jít zabruslit, kdybych spadla tak můžu ochrnout. Což by mi můj sen dost zkomplikovalo. A jak chci s tímhle dělat tatérku? Tak že věřím! Věřím v zázraky, ale i jím se musí napomáhat a to, tvrdou dřinou.
Ony totiž sny jsou lidský pohon kupředu, když lidi ztratí sny, ztratí kus sebe a nemají kam jít dopředu. Nemají nic, co je žene kupředu, tam někam. Spousta lidí jde někam a neví proč, nežije když nemá své sny. Vždycky jsem věřila v to že když někomu budete svěřovat to, jaké máte sny tak už pro vás nebudou tak důležité a odsunete je na stranu a po čase na ně zapomenete, ale když budete své sny svěřovat lidem, kterým věříte, tak vám s jejich plněním mohou pomoci nebo je šířit dál. A tak i vy věřte v mé sny, a já budu věřit ve vaše.
Nic není nemožné! A nic není nesplnitelné!
Jen je potřeba na tom pracovat a nečekat že se to snese odnikud jako zázrak přímo vám do rukou.
Já mám svůj seznam snů a několik z nich si právě plním, třeba; Psát si roky blog, psát svou knihu, vyučit se v oboru a být v něm dobrá.
Víc si zatím nechám pro sebe a vám je sdělím, až si je bud splním nebo budu na jejich začátku.

Je důležité mít své sny! Protože sny z nás dělá to, čím jsme.