Co tě nezabije to tě posílí .

Stalo se to na vánoce .

17. prosince 2013 v 16:52 | Pubertální Laura |  Příbehy
Dlouho jsem nenapsala žádnou povídku tak to dnes odčiním , hned jak jsem se přihlásila s tím že napíšu nějaký článek tak na mě vyskočila vánoční soutěž o nejlepší povídku atak jsem si to přečetla a rozhodla se napsat nějakou takovou .
Předem se omlouvám za možné hrubky v textu .




Jmenuji se Dominika a je mi 16 let ale když se to stalo tak mi bylo 15 a půl . Už v září jsem si plánovala jak budu v Listopadu a v Prosinci nakupovat dárky . Ale nakonec mi to vyšlo až na poslední neděli před štědrým dnem . Byl to 3. Advent .
Všude voněl Punč . I když už byla dávno zima a všude byl sníh tak sem na sobě měla místo kabátu ,který mi dala mamka, jen mikinu a starý džíny . Vůbec jsem netušila že narazím na nějaký lidi , ale docela jsem se spletla . Svoje karamelově blond vlasy ,dlouhý po lopatky, jsem měla stažený do francouzského(zaplétaného) copu , na uších sluchátka , oči nenalíčené , na rtech jen malou vrstvu jelení loje a v uších sluchátka jsem si to vykračovala po zasněžené vánoční Praze . Zpívala jsem si písničku ,která mi v tu chvíli hrála do sluchátek, a ani si to neuvědomovala ale nevadilo mi to . Na nakupování jsem měla spoustu času , celý den , ale stejně jsem nevěděla co komu koupit . Šla jsem vlastně nakupovat vánoční dárky s tím že mě něco napadne nebo že mi něco cvrnkne do nosu jako v popelce .
Moje mamka není ten typ člověka který by si nadiktoval seznam dárků který by chtěl , je to člověk kterého potěší třeba i sůl do koupele ale tu jsme jí koupit nemohla tu jsem jí koupila už minulý rok . Můj otec je šílenec do vláčků a je nejvíc šťastnej když si nějaký může složit nebo rád skládá dřevěné panáčky takže tomu jsem chtěla koupit dřevěnou placku na které je vlak ale vy si ho musíte poskládat . A pro mé dva sourozence jsem si říkala že něco vymyslím až něco uvidím . Starší sestra než jsem já má piercing v obočí a ve rtu tak mě napadlo že bych jí mohla koupit nový piercing když jsem šla kolem zlatnictví . A pro tu malou čertici jsme vymyslela velkého plyšáka když jsem šla kolem hračkářství , ona miluje plyšáky a k tomu ještě medvědy .
Když jsem zalezla celá nadšená do obchodu kde by mohly mít tu skládačku pro tátu tak tam za pultíkem stál docela sympatický kluk s úsměvem mě přivítal . Já jsem se začala rozhlížet po regálcích kde by asi tak mohli mít ten skládací vláček . Když jsem konečně po chvilce rozmrzla z té zimi co byla venku , tak jsem přicupitala k pultíku a zeptala jsem se "Máte tady takovou tu skládací mašinku ? No ten vláček . Víte co myslím že jo ." ten kluk se na mě usmál chvilku přemýšlel a řekl "Myslíš dřevěnou skládací lokomotivu ?" a vytáhl jí z pod pultíku a mě se rozzářili oči . Vypadala tak jak jsem si jí představovala a tak jsme s úsměvem odpověděla "To je přesně to co jsme myslela" a přisunula jsme si krabičku s tou dřevěnou plackou co byla uvnitř k sobě a začala zkoumat obrázky na stranách až se mě ten prodavač optal "Tak co vezmeš si jí ?" trošku netrpělivě se na mě podíval ale po chviličce se usmál a já mohla s klidem odpovědět "Ano vezmu si jí" . Po chvilce jsem se rozřehtala na celý krám protože mi došlo jak to mohlo vyznít a pomyslela jsme si " ach ty dvojsmysly:D "
Když jsem vyšla ven z toho obchodu ,i s plochou krabičkou kde byl první dárek který jsme měla , tak začalo pěkně mrholit . Začínali mi mrznout konečky prstů tak jsme si zatáhla celé dlaně do rukávů mikiny přes kterou jsem neměla nic . Než jsme došla do obchoďáku kam jsem měla namířeno dokoupit ostatní dárky tak začalo sněžit ,jako by se protrhla péřová peřina. Nebylo vidět ani na krok . Když jsme konečně vešla do obchodního domu ,kde mají všechno a nic zároveň,jsem ucítila vůni perníčků a punče . Byla jsme zmrzlá jak zmrzlina tak jsme si šla koupit kapučíno do mého oblíbeného obchodu . Vystála jsme si miniaturní frontu a sedla si k mému oblíbenému stolku . Upíjela jsme horké kapučíno a přemýšlela co komu dál koupím .
Jak jsem procházela tím poloprázdným obchoďákem tak jsem z jedné ze stovky výloh zahlédla krásný piercing do obočí a tak jsme si vzpomenula na sestru . Šla jsem se podívat do toho obchodu a koho nevidím stát za pultíkem . Prodavač. Ale byl to ten samej prodavač kterej mi prodal i ten dárek pro tátu. Ten sympaťák . V tom krámku kterej byl v obležení piercingama bylo liduprázdno . Byl tam jen on a jeho šéfová která si udělala pohodlí na pohovce za pultíkem s notebookem na nohách . On koukal někam do prázdna asi přemýšlel a tak jsem šla pomalu k němu a udělala jsme na něho baf s úsměvem od ucha k uchu. On se lekl tak že uskočil , podíval se na mě a taky se usmál . Řekla jsem "ahoj" a přejela ho pohledem od hlavy až k botám a zase zpátky když jsem narazila na jeho cedulku se jménem na které stálo jméno TOM tak jsem se pousmála a jela výš k jeho očím a dodala jsme ještě k tomu ahoj i "Tome" takže to mělo být "ahoj Tome" ale nějak se to zpomalilo . On se pousmál a odpověděl ! co tady hledáš ?" trošku se zarazil když to dořekl . Já se jen trošku usmála a řekla"hledám piercing do obočí " a podívala jsem se do proskleného pultíku kde se schovávalo několik stojanů s piercingama .
On se na mě se zděšením v obličeji koukal a pak řekl "ty si budeš dělat piercing v obočí? " a rychle několikrát za sebou zamrkal . Já jsem se nahlas rozesmála a řekla " Né,to neni pro mě to má být jako dárek." tak si s oddechl a ukázal mi stojany s piercingama .
Když jsem si konečně asi po hodině zkoumání všech možnejch vybrala krabičku ve který bylo pět těch piercingůj,ještě jsme musela podepsat paragon kvůli reklamaci ,a byla zrovna mezi dveřma toho obchodu tak mě doběhl. Řekl "Dominiko nechtěla by jsi teďka zajít na kakao ?" v tom se mu zajiskřilo v očích a já prostě nemohla odolat a odpověděla jsme mu " Tome s radostí " a od srdce jsem se usmála .
Když jsme si sedli s kakaem ke stolku tak jsme si začali povídat . Mluvili jsme asi hodiny o všem možným a pořád jsme neměli dost . Měla jsem pocit že se s ním znám už léta a ne že jsem ho poznala až dneska dopoledne . Když mu zavolala jeho šéfka tak už musel jít , bylo to asi za dvě hodiny od toho co se mnou odešel . Dohodli jsme se na tom že půjdeme za týden na třetí advent sáňkovat .
Den když jsme šli sáňkovat byl kouzelnej . Blbli jsme spolu jako malí děti , on jezdil na sáňkách a já na takový plastoví kulatý desce která se pořád točila. Jezdili jsme samostatně do tý doby než jsme málem zahučela do potůčku kterej tekl hned pod tím kopcem. Tomáš mě musel vytahovat ze hroudy sněhu co tam byla nahromaděná . Na tom hrozně velkým kopci kde jsme s Tomem sáňkovali jsme byly sami takže jsme tam vyváděli jak pominutý . Pak kdy mi půjčil jeho sáňky a já jemu svou placku jenomže mě nešlo ty jeho sáňky rozjet . Tak si sedl za mě s tím že mi pomůže . Už už jsme se rozjížděli a já se otočila na Toma a řekla : "Je mi s tebou dobře" a on se na mě koukl jako na svatej obrázek , naklonil se a políbil mě . To už jsme rychlostí blesku byly dole , pod kopcem. Vánoční svátky s nim byly kouzelný a stály fakt za to .
Od minulého roku spolu chodíme a každej den s nim strávenej je užasnej jako ten první . Tyhle vánoce máme v plánu taky strávit spolu jako před rokem , a cítím že to bude ten pravej .

KONEC







Za případné chyby v textu se omlouvám .
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arthur Arthur | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 17:04 | Reagovat

*jen tak na okraj.. Mezera se píše jen po interpunkci a i to má výjimky. Takže až příště budeš psát, tak nepiš 'slovo . slovo', ale 'slovo, slovo'.
A jestli nevěříš, tak stačí kouknout na noviny, do knihy, kamkoli na psaný text. ;)

2 Anet Anet | Web | 17. prosince 2013 v 17:29 | Reagovat

[1]: atrhur jdi do prdele! Twl úplně nsnáším ty paka , který za každou malinkou chybečku dělaj z lidí blbce...Vážně potktat tě někde s těmahle kecama tak ti vrazím! Jináč holka...máš to suprově napsaný! a nic si nedělej z toho paka..je to prostě šulin...Mě se to moc líbilo a věřím, že dalším plno lidí...D

3 Ariadne ^^ Ariadne ^^ | 17. prosince 2013 v 17:44 | Reagovat

[1]: Počkej.. děláš si srandu ? :D
Totiž , ono jak píšeš čárku, tak to je k ději té povídky velice, ale opravdu velice podstatné -_-"
Vím, že jsi očekával kolik se na tohle ozve lidí.. ale to je vážně moc :D

Vážně, kašli na takové "inteligenty".. máš to pěkně napsané :)

4 Arthur Arthur | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 17:52 | Reagovat

[2]: Díky. Fakt, díky.
A když už nectíš pravidla českého pravopisu, tak proč píšeš česky? O.o

5 Arthur Arthur | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 17:54 | Reagovat

[3]: Nedělám. Stačilo mi projít základní školou, abych tohle věděla. A čárky se doopravdy jinak nepíšou. :)
A mimochodem - já jsem nikomu nenadávala.

6 Denisa Vargová (16 let) Denisa Vargová (16 let) | Web | 17. prosince 2013 v 18:09 | Reagovat

Moc hezký příběh jen nerozumím tomu, jak znal ten prodavač její jméno :) jinak pěkné :)

7 Ariadne ^^ Ariadne ^^ | 17. prosince 2013 v 18:41 | Reagovat

[5]:Já taky nenadávám.. jen.. děláš se až moc chytrá .. a to je tak štvoucí !! :D
Btw. Ona čárky psala.. jen asi né úplně tak jak sis představovala ... ?

8 Adminka Adminka | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 14:42 | Reagovat

[1]: Arthur
* Jen tak na okraj já píšu čárky jak mě se to líbí a to že to není podle českého pravopisu mě nějak netrápí protože kdybych si měla brát takovéhle přípomínky neustále k srdci tak bych už dávno byla v Bohnicích .

[2]:
Anet nestresuj se je to zbytečné protože se pokaždý někdo takovje rýpavej najde .
JInak moc děkuju za pochvalu , vždycky mě to potěší když to čtu .

[3]: Ariadne ^^
Moc děkuji :)

[4]: Arthur
Víš proč píšu česky ? Protože jsem češka a svůj jazyk mám ráda a tenhle blog je v češtině celej . A základní školou si prošel bych řekla snad každý ale fakt je že se málo lidem vrilo do paměti to pravidlo s čárkou , já jsme ráda že je tam vůbec mám natož řešit ještě jak mají být napsané !

[6]:  Denisa Vargová (16 let)
Mockrát děkuji , já jsme to tam asi nenapsala ale chtěla { Podepisovala paragon kvůli tomu piercingu a tak si to jméno pak přečetl }

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama