Co tě nezabije to tě posílí .

Říjen 2013

Praha v době válek aneb jaký bylo v tý době žít .

13. října 2013 v 20:57 | Pubertální Laura |  Téma týdne
Ahoj tak jako napadlo mě že napíšu další tíma týdne jako z jiného podledu ale v jiný době ne v dnešní době . A to v době válek , protože když jsme byla dneska u babičky tak na to přišla řeč . Chci předem upozornit že tenhle článek by neměli číst lidé s velmi nízkým práhem citlivosti , na vzpomínky a tak dále .




Tak chtěla bych začít spíš rovnou s Prahou v době druhé světové válce a po ní ale nechtělos e mi to psát do nadpisu protože by to asi vyznělo že se tu bude mluvit jenom o .světoví ... ale nebude . BUdu tu řešit i to jaký měla doba němců a koncentračních táborů za následky i pro lidi kteří nebyli židi a nebyli zrovna nejvíc bohatý . Jako v případě mojí babičky .



Asi každej nebo každej druhej ví co se dělo při druhé světové válce kdy vládli převážně němci(možná to nebude tak doslova výstižné ale mě se to líbí tak to neřeště) ale co se dělo v prví světové ?Jak tam běžně umírali vysocí lidé ? Na to mám odpověď od koho jiného než o babičky , už nevim jestli to byl babiččinej pra strýc ale vim že to byl bratr jejího dědy nabo pra dědy už nevim , ale ten zažil 1.světovou a bojoval v ní . jelikož už v rodině máme genetycky daný že jsme vysocí tak i on nebyl vyjímka a při plazení to vysocí lidé nemaj jednoduché vždycky je vztyčená jedna část těla někdy hlava jindy zadek nebo lítka a v jeho neštěstí měl vystrčený zadek do kterého ho střelili a pak ho voráci nebo co/kdo to byl/o rozčlapali napadrť když se tzv stěhovali na jiné místo , nezbylo z něho nic a takhle nějak podobně umírali vojíci pořád ale o tom si asi nikde nepřečtete prtože když to někdo ví tak je buď už mrtvej neob o tom nechce mluvit .



Moje babička se narodila 3 roky před koncem 2.světové a tak neměla nejvíc jednoduchý život i po tom co byla v pubertě a pak dospelá . Její rodina nebyla zrovna nejbohatší ale přesto měla z jakéhosi hlediska dobrej život . Pak jednou(dlouho po konci 2.Světové)musela do nemocnice protože se jí nějak spojili podkožní vlákna nebo jak to babička řikala a udělal se jí tam takovej dočervena flerk kterej vypadal trošu jako modřina jenomže němci byly v tý době vlastně po konci 2.svetové opravdu rzošířeni a tak se vyskytovali i v nemocnicích kde na ně babička narazila , udělali si z ní pokusnýho králíka asi už v tý době co jí poprví uviděli . Kvůli takové prkotine skončila na oddělení ze kterýho se dostalo opravdu malé množství živích lidí zpět do "normálního" života , nejdříve jí ten flek(budeme tomu fleku říkat třeba hematom )začali potírat čimsi ale ono se to neléčilo ale ještě zhoršovalo zduželo jí to a pak to bylo tak vystouplí že to nevypadalo ani trošku hezky a normálně . Po pár takovýchto pokusech jí začalo ozařovat , ozařovali jí asi od půl roku do dvou let to už přesně babička neví ale bylo to docela dlouho . A jaké byly následky ? Má nefunkční levou ledvinu ,má nejak dost zakrnělí leví prso a úplně se jí rozpadl levej vaječník , ted si říkám co to bylo za ozařování že se jí stalo něco takovýho ? Nebo co to bylo sakra za "doktory" ? A jak vlastně našli moj babičku aby s ní mohly dělat takovýhle a podobný pokusi ?

Babiččinej táta byl řiditel v jedný škole v praze na škole so je na kavalírce (netušim jestli o něm jsou nějaké záznamy) ale jednou nějakej anonym nahlásil že maj v kotelně někoho že tam někoho schovávaj samozřejmě že to byla lež a nikdo tma nebyla ale milí němci se začali hrabat v rodokmenu jestli tma neni náhodou nějakej žid , nevim jestli to bylo po 2.světoví nebo už za ale asi ještě za 2.světoví , a tak se dozvěděli o babičce a asi si jí někam zapsali a když přišla do nemocnice(bulovky) s tim " hematomem " tak si jí asi vychtnali ale je to jenom moje spekulace protože o tom nejsou žádný záznami nebo tka promě paměti babičky .


Babiččinýho tátu za to že byl řiditel a učitel školy šoupli na převýchovu aco se dělo tam ? O tom se asi nikde nedočtete protože všichni co to zažili jsou už nejspíš mrtví a ty co o tom věděj se o tom bavit nechtějí . Ale babička to ví a řekla mi to , řekla mi co jí říkal táta že jaký to tam bylo co dělal a tak . Na tý přvýchově to nebylo žádný kafíčko že by se tam převychovávali v gentlemany nebo tak nějak , ne , byl to boj ! byly rukama anohama ve studený téměř ledoví vodě atak byly třeba několik hodin , museli tam bojovat o život , když se babiččinej táta nachladil tak mu dali práci v kuchyni , loupal brambory a tdalší zeleninu . Na šlupkách od brambor , dá se říci , přežil protože nebejt těch šlupek od brambor tak by tam asi zemřel hlady . Ty šlupky od brambor si dával opírt na kamna které byly v té kuchyni , potom někdy chytil zápal plyc a nebejt jednoho známeho dokrota tak by měla babička po tátovi kterj by tam zemřel kdyby ho ten dokrot odtamtud nedostal . Za to mu byli donekonečna vděčni .


A jak bylo v Praze jinak ? Všude byly samí drbny které volali hned pilicajty , proč to dělali to fakt nevim doted a babička taky ne ale je mi jasný že takovejch drben je tu celá praha a selá čr možná celej svět , vždycky se někde nějaká najde .
Do pepře se přidávál popel , nebylo k dostání pořádný maco spíš skoro žádný , do chleba se přidávali zbytky jídla , žít v tý době nebylo vůbec jednoduchý .




Netušim jestli vás tenhle článek nějak obohatil o znalosti ale chtěla jsme se s váma o tom podělit . komentář potěší :)

Jsou-li v textu nějaké chyby tak to prosim vás neřešte každému to někdy ujede .

Praha a její temná stránka .

8. října 2013 v 11:57 | Pubertální Laura |  Téma týdne
Řekla bych že hodně lidí napíše/napsalo neco jako referát jako prezentaci , co se v Praze nachází , její památky atak dále ale kdo napsal temnou stránku Prahy ? Nasal by to někdo vůbec ?
Jak už asi víte tak když se já do něčeho pustim tak to stojí za to a že kolikrát i změnim téma a pak se k zadání zase vrátím . Začnu tim že je v Praze snad miliarda památek i když nevim proč :D , tim že je Praha rozdelená na několik částí ale tim se zabívat dneska nebudeme . Jenom tak na začátek bych ráda napsala že je v Praze třeba Orloj nebo Karlův most který jsou asi tak nejznámější pak tu je Kampa což je park , Petřínská rozhledna , Národní muzeum , a spousty dalšího . To mi připomíná že v Písku maj docela dost podobnej most tomu Karlovu v Praze a vim to protože jsem tam byla a viděla ho na vlastní oči .
Tak a ted zpátky k Praze . Jedna z jejích temných stránek jsou třeba feťáci , narkomani nebo taky zloději ale tohle je asi tak všude . Z dokumentárních filmů který jsem kdy viděla tak je snad nejvíc feťáků v Praze a proč ? No přece protože tady je spousta dealerů(dýlerů) i přes to že je to zakázané , ze spousty feťaček se stanou prostytutky protože si něčim sehnat peníze musej že jo . Narkomani jsou téměř to samí jako feťáci. Ale třeba v Německu je taky spousta feťáků , je o tom spousta knih a dokumentů v podobě filmů - jestli jsi měl/a někdy v ruce knížku My děti ze stanice Zoo nebo viděl/a ten film tak asi víš jak se feťáci cítěj a jak k tomu vůbec přišli .

V Praze je asi tak nejvíc feťáků v okolí Václavského náměstí , ale rozhodně to neni jediný místo kde jsou feťácký doupata nebo jejich srazi třeba s dealerama .


Tenhle videoklip je o tom neni to sice nic extra ale tu písničku znám už dost dlouho a líbí se mi , ten klip mi sedí k tomuhle článku jenom je háček v tom že se to odehrává někde v londáně nebo NY nebo tam někde a ne v Praze .
A to že jsou v Praze zloději se ví už dávno , zloději jsou praktycky všude . V Praze jich je snad jedna čtvrtina z lidí co v Praze žijou .



No možná jste se nedozvěděli nic novýho ale to nevadí , moc děkuju za to že jste si tenhle článek přečetli a já se loučím .


Jedna jediná chvilka mi změnila život na který jsem byla zvyklá .

5. října 2013 v 7:34 | Pubertální Laura |  Příbehy
Předem chci upozornit že tohle co tu napíšu je zcela smyšlené a předem se omlouvám za případné pravopisné chyby které v tom nejspíš budou .


Jmenuji se Markéta je mi už 17 let , ale když se to stalo tak mi bylo pouhých 15 let .
Pouhým jedním špatným pohybem jsem se dostala na vozíček . A jak se to vlastně stalo ? Pamatuji si na to jako by to bylo včera .
Byl krásnej podzimní den ke všemu pátek a já už od rána ve škole byla taková nějaká moc nedůvěřivá měla jsem pocit že se něco stane , a taky že stalo . O jedné přestávce kdy jsem jenom tak seděla u sebe v lavici a přišel za mnou Martin, kamarád se kterym jsem dělala vždycky všelijaký blbosti , a ptal se mě co mi je a já jemu jenom tak odpověděla že nic . Tak se mě snažil všelijak rozveselit, ale jedna jediná chybička a už se všechno změnilo všechna moje budoucnost , dělal na mě obličeje a když viděl že se esměju tak mě začal lechtat , já spadla na zen protože jsme se blbě hejbla ale to na tom by nebylo nic tak strašnýho , on mě ze srandy odtáhnul dozadu ke skříňkám a začal mě lechtat ještě víc já myselala že se počůrám smýchy ale on na mě tak trošku klečel abyhc nemohla utýct jak to kluci s radostí dělávaj . Jenomže já hloupá jsem nepočkala až ho to přestane bavit ale snažila jsem se vztát což se mu nelíbilo tak tam měl pořád tu nohu jenomže mě ukrutně křuplo v krku asi to bylo slyšet . Udělalos e mi zle jako bych měla zvracet a v tusamou chvylku se mi udělalo černo před očima , vim že jsme je měla otevřený ale nic jsem neviděla , spadla jsem na podlahu z toho polosedu a Martin byl asi v šoku protože se mi začal omlouvat a chtěl abych vztala ale mě to nešlo , v tu chvíli ve třídě byli všichni kromě učitele protože byla přestávka , a kdo z učitelů by byl ve třídě když jsme byly deváťáci že jo , holky to viděli a nic neudělali . Celou dobu si asi mysleli že spolu jenom blbeme ale viděli i to že jsem z ničeho nic spadla na podlahu a martin nademnou se mi omlouvá vim že to viděli cítila jsem jejich pohledy na sobě . Přišel se podívat co se děje i vojta je to tenista , a když mu Martin ve stručnosti řekl co se stalo tak mi Vojta s martinem pomáhali na nohy , stála jsem ale museli mě kluci držet jinak bych asi určitě spadla .
najednou jsem zase viděla ale jenom černobíle a po chvilce mrkání jako idot jsem zase normálně viděla a dokonce jsem po chvilce stání kdy mě přidržovali kluci jsem mohla stát už i sama . Šla jsem si sednout ale když jsem dosedla tak se mě zmocnil takovej nepopsatelnej strach ktrej v zápětí utlumila křečovitá bolest která mě donutila se přestat hejbat , přestala jsem se na asi 3 minuty hýbat než t bolest ustoupila , snažila jsem se otočit hlavu na pravou stranu ale zase začala ta křečovitá bolest nabírat na síle tak jsem s krkem přestala hýbat radši úplně , ta bolest se nedala vydržet vylítávala od krku až pod lopadku ale zajmaví je že to byla jenom pravá strana levá strana mě vůbec nebolela . Měla jsem šílenej strach co bude dál , mamce jsem napsala že jsem si nejspíš hnula s krkem a že to hrozdně bolí , odepsala mi at se po škole stavim za ní do práce že to probreme tam . takže jsem jela plná urputný bolesti za mamkou do práce kde mi konstatovala její spolupracovnice ,protože dřív byla sestřička v nějaký nemocnici, že musim rychle do nemocnice a že to tam zvládne i za mamkku tak se mamka řevlíkla ajeli jsme do tý nemocnice . když jsme byly v autobuse tak nevvim co se stalo ale od tý chvíle si nepamatuju co jsme dělali jak jsme tam dojeli kdo mě ošetřoval prostě nic . Probudila jsem se na lůžku jak ležim , mamka seděla vedle mě a držela mě za ruku , koukala jsme na ní a nechápala jsem co se stalo .
To že mě držela za ruku jsem cítila ale nebylo to nějak silný bylo to spíš takoví šimrání ale když jsem koukla na tu ruku tak mi jí mamka svírala tak že by mě to muselo bolet ale jen to šimralo . Koukla jsem se na kaledář a viděla jsem tam zakroužkovaný datum pátku asi to byl ten pátek kdy se mi to stalo a pak jsme viděla jak jsou červený křížky u každýho ze 7 dnů . Nejspíš uběhl jeden týden než jsem se vůbec probrala na nic si nevzpomínám . podívala jsem se na svoje nnohy a chtěla jsem s nima pohnout ale nešlo to , vůbec se nepohnuli ale chtěla jsem aby se pohnuli ale ani sebemenší pohyb .
Ochrnula jsem . Došlo mi to a v hlavě se mi hromadili otázky na který jsem ale neznala odpovědi .
Všude kolem mě byly balónky a květiny asi od kamarádů a spolužáků , chtěla jsem pryč chtěla jsem odtamtud utýct ale nemohla jsem protože mě neposlouhali nohy .

Po pár týdnech mě propustili domu , jenomže já nevěděla co mám dělat, nevěděla jsem jak se co dělá byla jsem zviklá všechno dělat postaru ale to nešlo nemohla jsem si ani udělat čaj nebo natočit vodu .přišla jsem si prázdná jako bych byla nic jako bych všechno ztratila a zničila . Měla jsem vozíček aspoň to mi zůstalo , měla jsem i svůj notebook kterej jsem jela hned zapnout byl plnej vzpomínek , fotek na kterých jsem se smála a měla jsem chuť žít hlavně jsem tam stála a normálně se pochybovala ne jako od toho pátku .

Uběhlo několik týdnů a já jsem mohla zase ject do školy ale nebylo to tak lehký , musela jsem čekat na nízkoprahovou tramvaj musela jsem to všechno udělat sama ale měla jsem to už natrénovaný protože jsme s mojí partou jezdili a trénovali všechno co budu muset dělat , co všechno budu muset umět . měla jsem trému z toho jak se na mě budou dívat lidi ve škole jak se ke mě budou chovat spolužáci a učitelé , hlavně jak se dostanu nahoru do pátýho patra protože jsme tam nikdy neměli výtah a je tam hrozdně moc schodů ale jakmile jsem přijela před školu tak mě přivítal řiditel s úsměvem na tváři a rovnou mi řekl že tam nechali vybudovat pojizdnej výtah takovou tu plošinu co jezdi po schodech tak jsem tak trošku zajásala . byla jsme mezi učitelema oblíbená takže byli rádi že tam budu dojíždět i když to nebude zrovna lehký .

Ted jsem v druháku na střednim odbornim učilišti ale je to skvělí chtěla jsme jít už od malička na cukrářku a to se mi taky splnilo . Ta škola je bezbariérová takže žádný schody a to je nejlepší . Jezdim někdy se podívat i na učitele na zádkladku a jsem šťastná , všechno je v normálu jako dřív jenom s tim že jsem na vozíčku , zvykla jsem si na něj a neměnila bych to už .
a co se stalo s Martinem "díky" kterýmu jsme na tom vozíčku ? Psychycky se zhroutill když se dozvěděl že jsme ochrnula ale už je v pořádku a normálně se spolu bavíme , jen byl tak trošku vyslýchanej policajtama a málem šel do pasťáku ale nešel tak takže je všechno v pořádku a holky ? Díky nima se dozvěděli učitelé hned ještě ten den že jsem v nemocnici kvůli Martinovi a málem mu dali dvojku z chování .


Nesmíme se vzdávat , musíme bojovat za svůj sen !


Všechno jde do hlubin prázdnoty!

4. října 2013 v 14:25 | Pubertální Laura
Ten pocit když jste prázdní , na nic nemyslíte a před vašima očima se vám odehrává svět.
Ten pocit když vám jeden telefonát nebo textovka změní dosavadní život .
Ten pocit když jste vynervovaný a plný stresu z něčeho co teprve přijde a vy to víte .
Ten pocit že se vám všechno propadá pod rukama jako písek .


Mám pocit že se mi boří můj svět, že můj život jde do háje . Anička má nějakou psychyckou anémiii nebo co mi to řikala její mamka dneska po škole a když mi řekla že se mě anička ptá jestli bych u nich nemohla o výkendu přespat a já muslea odpovědět že nemůžu tak mě to trhalo na kusi protože mám nejspíš aničku radši než Sabinu a kvůli ní jsme to musela odmítnout protože bych měla spát u ní , mám co dělat abych se taky nesložila protože ona je moje kamarádka moje nejlepší kamarádka - plánovali jsme spolu budoucnost a ted by se mělo všechno změnit ? to se nesmí stát .

Sabina mi napsala že jí předvovali policajti zase k výslechu takže do měsíce budou volat i mě budou předvolávat i mě , ona je z tooh tak vysteresovaná podle jejího souzení je psychycky na dně , ale se mnou to nic neudělalo nic se ve mě nepohnulo žádnej ochranitelskej pud jsme vůči ní nějaká chladná - zlá a já nevim co ještě , to neví a doufámže vědět nikdy nebude .....


Až zavolaj mě a předvolaj mě k výslechu tak nevim co budu dělat zase budu vystresovaná já ale ona si z toho nic dělat nebude nebude mi chctít povoct ne , vysere se na mě vim to .... Nevim jak to vim ale vim to .
Budu vystresvaná z toho co přijde . já už ani nevim co jim mám říct bože , všechno už věděj .




Mám pocit že s emi všechno propadá pod rukama jako zrníčka písku pod prstama . Přijde mi jako vščnost všechno co se ted děje , doufala jsem že tenhle půl rok bude v pořádku a ne že budu vystresovaná už z toho že vidim policejní auto .




Ještě ke všemu jsme si v úterý o tv natáhla svaly na pravé půlce zad ale to se o středě zlepšilo ale včera ( tj. ve čtvrtek) mi zase Marek dělal blbosti a tak mi nějak blbě hnul se zádama takže to schytala zase pravá půlka zad a dbneska do samí ale dneska už nemůžu ani pořádně otočit hlavu na plravou ani na levou stranu musim se otáčet celá protože jinak mi vystřelí taková šílená bolest do zad že mě to ohormí na pár sekund kolikrát i minut i když píšu tyhle řádky tak tu div nebrečím protože to tolik bolí že si to asi nedokážeš ani přečdstavit , přijdu si jako nějaká troska .

Introverti mezi námi .

4. října 2013 v 14:06 | Pubertální Laura |  Téma týdne
Ahoj , jak jsem vlezla na hlavní stránku blog.cz a sjela dolů že se podíváím na téma týdně ke kterýmu mě určitě něco napadle , jakmile jsem zjistila že je to introverti tak jsme se zarazila protože o tom vlastně nic nevim ale snažila jsme se zjistit co to je za člověka . Myslím že jednou nám učitel ve škoole říkal něco k tomu myslím že řikal něco jako že introvert je ten kdo kouká na svět tak trošku růžovíma brýlema aextrovert je ten co za všim hledá nějakou chybu ale nejsem si tak docela jistá . Nakonec jsem se sice z internetu nic moc nedozvěděla ale něco mi to slovo řiká . Možná je introvert moje mamka ožná ne , možná jsem introvert jáí možná ne . a co ty jseš introvert ?



Zajímalo by mě kolik procent polupace na světě tvoří introverti a kolik extroverti .


Tak co znáte nějakého introverta ?