Co tě nezabije to tě posílí .

Nálada tam někde v dáli ve vesmíru na Mléčné dráze .

27. března 2013 v 23:40 | Puberťačka Laura
Mám náladu tam někde ve vesmíru.
Přemýšlim o tom jaký by bylo se tam někdy podívat ale v tom mě ruší ta představa když si uvědomim kolik je már hodin na naší zemi let ,a to že bych šla do vesmíru třeba ve 22 a byla tam jeden rok ve vesmírněm čase a paks e vrátila domů na zem a bylo o 10 let víc , tak s emi hned ty představi rozpopuštěj , vim že je to nereálné to že jeden vesmírnej rok je deset poemských let , protože by mě nepustili do vesmíru na rok jenom tak .

Moje mysl a nálada je někde mimo mě , vlastně píšu to co mě právě napadne a zrovna teď jsem úplně nějak bez nálady, nez něčeho co by hnalo dobředu , jenom koukám dozadu do toho co mě vlastně kdy potkalo ať už zlý tak dobý koukám na to jako na videoklip a k tomu poslouchám rádio , o tu písničku která mi tam vlastně hraje mi vůbec nejde jenom o to slyšet něco jinýho než televizi kteoru má puštěnou sestra , a mohla se soustředit na to co mě teď zrovna zajmá na to na co se chci zrovna dneskazrovna teď soustředit.

Vidim i to co sme se snažila vytěsnit z hlavy a už na to konečně zapomenout auž to nebrat napovrch ale nejde to kdykoliv se oběví nějakej kluk s ekterym bych mohla cokoliv mít nebo s nim už chodim tak mě to dobře pronásleduje . Asi se teď pteáč co to je . ale já myslim že to tu někde ještě dokonce i je napsaný.
Táhlo se to už od Štědrýho večeru kdy jsme dostala novej telefon a byla jsme na něm na internetu a psal asi s nim , no a někdy ten týden od Štědrýho dne do Silvestra jsme udělala takovou solidní chybu , on prosil , pořás prosim nevim co mě to napadlo ale byla jsem zamilovaná do tý představy jakej je do tý představy kterou jsem si z idilizovala a udělal jí hezčí enž veskutečnosti byla a tim se to stalo eště horší . No tak jsme mu poslala nahou fotku jo , vim že sme tě dělat neměla ale nezapomínejte byla jsem do něho tak zamilovaná a ymsela si že to budeš do konce život a tak krásný ale on byl už asi skušenější a byla to pro něho jenom hra , tu fotku pak dal na internet nevim co z toho měl nevim proč to udělal nevim jestly z toho měl radost nebo co , ale ještě mi poslal odkaz ať se podívám ( na tu blbost co sem udělala) .



Nebo jak jsme byla závislá na tom se pořád upravovat , pořád bejt dokonalá , pořád bejt jiná , každej den jiná , ale abych pravdu řekla , lidi si mě víc všímali když jsem byla obyčejná .



Je toho tady hodně toho co byhc tu mohla takhle vyprávět .

Bylo mi řekla bych 10 nebo spíš zaoblíme na 11 , vypadala sem tak možná na 14 to ty dlouhý vlasy , nějak mi přeskořilo ajá si začala hrát s lakováním nehtů , musel sme mít na každym prstě jinej lak abych byla jiná , každej den jinej účes z vlasů prostě se nelišit , abych vynikla avšiml si mě nějakej kluk , po čase když mi došlo že s tim nic neuělám mi došlo že bych mohla použít make-up . Tak sem si na obličej začala patlat stíny řasenku , tvářeknu , adalší akový ty sajrajty ale pořád si mě nikdo nevšiml , toužila sme tak po tom aby mě měl někdo rád nějakje kluk abch zažila lásku , nevědla sem že ve 12 nebo 11 letech se láska hledá blbě že v těch letech jste ještě dítě ale já to tak chtěla , cejtila sem se vyspěle , sejtila sme se jiná . Moje sestra v tu dobu byla oblíbená mezli děckama aklukama na azliju kde jsme bydleli a já baly jako její stín kterýho si nikdo nevšímal a když už jo tak to zařídila tak aby zase byla jenom ona . Po čase sem nechodila ani ven ani na ten internet do knihovny , no choidla spíš jezdila v půl pátý odpoledne avrale se nejdřív v sedm večer , tu dobu jsme tam byla kde jinde než na netu a psala si s lidma který mi pomálai . Do teď si pamatuju jak sme si psala s jednim klukem a on chtěl jít ven a já taky ale pak se ve mě něco zlomilo nevim co , no ale to by nemohl existovat buď osud nebo zákon schválnosti ten kluk se kterym sem si psala a smála se do monitoru seděl vedle mě a psal si se mnou a mě najednou dobře zamrazilo a rači sme s nim to okno zavřela a psala si s někym jinym , tomu klukovi to potom asi taky došlo a radši odešel , už si ani nepamatuju jestli byl hezkej nebo ne ale z toho že bych se měla sejít s někym koho vůbec neznám se mi stáhl žaludek a nemohla sme nic dělat . Ten zážitek si pamamtuju do teď , teď se tomu už jenom směju ale třív jsme z toho bvyla dobře mimo ale zapoměla sme jako každej dne , teď když kouknu tak mi dochází že sme byla neivm asi naprogramovná - ten dens em si s někym psala na lide a druhej den to elo od začátku úplně odznova od nuli , každej den jedno končilo a drije den začínalo od začátku , jako kněží nemohli to nikomu říct ale přesto si to museli pamatovat ale stejěn někco zapoměli . Teď se tomu už jenom směju . Ty léta co tak pomalu tak strašně moc málo pomalu plynuli byla plný cigaet kluků make-up u a čeho jinýho než internetu na kterym jsme ty roky byla závislá , někdy si řikám že sem se nezbavila ničeho čeho sme se jako ''malá'' naučla rát jako normální jako něco přirozenýho , což byl net a líčení , kouřeního sme se zbavila ale nemůžu říct že jednou pro vždy protože to nevim . Na internet jsme se naučla chodit jenom někdy , když potřebuju ale poslední dobou zase získává nadlávu nad ostatníma věcma ais bych se měla vzpamatovat , protože tenhle virtuáln í svět neni skutečej , skutečnej svět je tam za zaklapnutym pc . Jsme v 8 je druhý polpletí a já budu potebovat vytáhnout si známky ne jenom vysedávat u pc a dělat blobosti a nudit se když byhc měla dělat d.ú. asi bych se měla sebrat , druhý pololetí osmičky aprdvní devítky se píše na přihlášky a já se chci dostat alespoň na tu cukrářnu na kterou si myslim mám i když mám trojky a sme tam nějakou čtyřku ale musim si to pořádně vytáhnout. At si zničim plíce nebo ne , ale když už tak zase budu dělat jenom blbosti s výžkama si je balit do ruliček a pak postupně zapalovat , rpotože ěm to uklidnuje a jak v tom neni ten tabák tak to ani tolik neničí plíce teda nevim je to moje teorie . Uklidňuje mě ta chuť toho pálivýho pocitu na jazyku kterej byl trochu jako metnolovej bonbon ale jen na pár sekund . Ten pocit mě ukliňoval a neni nic špatnýho na tom si dopřávat to co nás ukliňuje ne?


Miluju ten pocit když se zpovídám z tolika věcí a vim že mi na to nemá nikdo co říct neboť když chci ab ymi nějak poradili lidi tka jim to napíšu rovnou a nelezdil ledem přes okaj sleničky ale hodim ho tam rovnou .


Když jedu metem na ČM tam se směju neboť jsme tam prožila svoje děctvéíí i ktyž nebyo zrovna nejlepší ale bylo to moje děctví ze kterýho jsme si myslim dospěla rychlejc , děctví ze kterýho mám tolik ponaučení že sme sie vystačila na bůh ví jak dlouho . Ale vim že jednou budu potřebovat zase udělat něco špatnýho něco zakázanýho abyhc is uvědomila to že se musim táhnout , tehdy když budu moc rozjetá a bude se potřebovat sama nějak zastavit nemyslim fyzicky ale psichycky .

Jestli tohle nechápeš ptotože tohle by pochopil jenom někdo aněkdo kdo se nebojí bolesti ale vystavuje se jí kdo se nobojí ryskovat a je alespoň stejně uhozenejjako já .




Je 23:00 cca něco okolo toho druhýho čísla a já si uvědomuju že to co sem právě napsal je dobrý blbost slr jr to upřímný , zase sem vám čtenářm nebo spíš řeknu náhodným čtenářům přiblížila svoje děctví , ráda ně něj vzpomínám a s úsměvem tada až na to co se stalo na toho Silvestra jak ten kripl ( tomas(s)cerny - jeho lide.cz , tam kde sme se poznali .) dal ty fotky na ten net že jo ale to už nebylo děctví moje děctví zkončilo když jsme dostala menses tim skončilo moje děctví a to bylo někdy ve 13 letech , pamatuju si i kdy přesně v úterý při etický výchově a my už bydleli v bytě v místě kde se odechrálo spoustu další vzpomínek s milanem s láskouise mnou , jak sme se zmenila .
Tehdy zkončilo definitivně moje děctví . Který je nenávratně pryč a jediný co mi zbylo jsou už jenom vzpomínky .

A na minulej rok přesneji to bylo 21.Března tohohle roku přesne rok od doby kdy jsme se stala někym jinym , nechala sme se ostříhat i když jsme si pěstovala vlasy jako sem měla v děctví a doteď mi ještě nedorostli do dýlky jako sme měla předtim než sem se dala ostřáhat , měla jsme je sice jenom přes prsa ale teď je mám sotva po konec ramen. Doufám že i s vlasama mi naroste zpět to jak sme se chovala nebo alespoň nějak vypalve navenek , snažila sme se přestat na sebe upozorňovat ale myslim si že jsme ani to nedělala ako malá a ani se tolik nesnažit aby mě měli lidi mega moc rádi , protože lidi co mě rádim ma mě budou mmít rádi i dál a jenom tak mě z ničeho nic ze dne na den nezačnou nenácidět , a když jo tak to nebyly skutční přátelé .




Za gramatické chyby a překlepy se předm omlouvám .

:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama