Co tě nezabije to tě posílí .

Listopad 2012

Samota je někdy lepší než bejt s nekym.

30. listopadu 2012 v 21:44 | Petra Brabcová
Ano pořád jsme psala jak jsem hrdá na to že jsem zamilovaná do Ondry ale teď tu zase sedím na posteli brečim a říkám si jak jsem mohla bejt tak blbá a slepá , myslela jsem i jak se budeme držet za ruce a chodit od stánku ke stánku jak tě představím Sabince a jejímu Šutrovcovi jak tě pozná a krásně prožijeme den SPOLU , ano jsem už sice trošku stará na tkovýhle naivní přdstavy na takový hle naivní plány když vím že se sotva uskuteční jeden natož všechny.
ano jsme starší než ty a měla bych se trošku umět ovládat ale vždycky když jsem s tebou v místnosti nebo v tvojí blízkosti tak se cejtim mladší než jsem , cejtim se na tolik kolik je tobě ne na to že mi bude už brzo 15 { téměř za půl roku} , měla bych se už chovat jako dospělá ale copak to jde , jde to když si mi nablízku ??? ne nejde s tebou jsme jiná s tebou jsme jako malá . Jedna překážka a už se cejtim jako že nemám sílu se zvednout a jít na další překážky.
Na Staroměstském náměstí jsme měli bejt spolu a koukat jak se rozsvěcí pražský stromek ale nebudeme , já tma budu se Sabinkou a jejím Šutrovcem a nebo bez něho ale prostě všehcno se posralo , vůbec sem se tě neměla ptát na to jestli tma se mnou chceš jít , neměla jsme si slibovat tolik od jedný debilní odpovědi ''nevím'' .
budu na jediný straně Staromáku se Sabíkem , a ty se svojí ''Rodinou'' na druhý , možná se tam potkáme a jse asi zblázním jestli tě tam uvidím tak asi budu v duchu vedle tebe tě objímat tě mačkat a nepouštět ,ale ve skutečnosti se na tebe jenom kouknu a ani nevím jestli tě pozdravím , ani nevíš jak mě ta představa mučí , mohly jsme tam bejt spolu ale nebudeme , budu se koukat prázdná na rozsvěcování stromečku možná se i rozbrečím , nevím co se stane ale vím že jestli tě tam někde zahlídnu což asi jo tak se z toho asi zblázním , ale co vím na 1000% je to že budu Sabíka držet celou dobu za ruku i když tam bude Šutrovec nebo ne , nezajímá mě to . on mě nezajímá Sabík je můj a jenom můj , on jí něco udělá a já ho zabiju vlastnoručně a to myslím smrtelně vážně.
nejradši bych ze sebe už udělal svini ale to sem se snažila už X krát a vždycky když jsme ho viděla tak sem zase roztála , doufám že tam potkám aspoň někoho známého !!!!(ironie)
Už mě to prostě nebaví , já jsem se tě Ondro ptala před dvouma dnama a ty jsi mi jenom napsal ''nevím'' ale nevím není pro holku odpověď , teda nevím jak pro jiný ale pro mě rozhodně ne rozhodně ne v otázce kde se dá odpovědět jenom ano nebo ne , ale ne ''nevím'' nejrči bych ti teď a tady nabombila do držky aby jsi se začal chovat jako dospělej ale co chi po dítěti , jo jsem o rok starší a proto nemám právo tě nazývat děckem ale ty se tak chováš !!!
A tohle nenávidím a Sabík to ví ona ví že nenávidím lidi co si mysle jak nejsou dospělí ale věř skutečnosti jsou jako malí děcka , ale ve skutečnosti jsem děcko i já sama já vím mám moc vysoký ambice mám moc velkou fantazii a to je v mim případě dost mstivý , mě se to vždycky vymstí a proto si říkám mám to za potřební ????
Ne nemám ale o to tu jde , , kdybych mohla tak bych si napsala lihovinou na zeď nad postel obrovský STOP aby mi vždycky připomínalo abych se uklidnila v tom fantazírování abych to zpomalila a tom domýšlení , prostě nech toho ,a ale nemůžu protože by mě máma asi zabila .
ale o to tu nejde prostě mě to už doslova SERE, všechno to okolo tebe, jsem prostě kouzelen je ale dokáže překvapit hezky ale i hnusně jako třeba před hodinou ptala jsem se tě jestli tedy pudeme na ten Staromák SPOLU a ty že ne že tam jdeš s někým jiným, já jsem si to přečetla a čelist mi spadla div ne až na podlahu , TY JSI MI PATLAL KOLEM HUBY MED TEĎ DĚLÁŠ ŽE JSME TO BYLA SAMA !!!!!!!

!!!NENÁVIDÍM TĚ !!!

ALE ASI TĚ miluju ,S TEBOU JDE VŠECHNO SAMO ALE BEZ tebe VŮBEC .


Samota

28. listopadu 2012 v 17:22 | Petra Brabcová |  Téma týdne
Když je člověk sám tak si buď zvikne nebo nezvikne , je to jediný co se dá dělat, ale vždycky se najde někod kdo vás z tý samoty vytáhne bud , kamrádi nebo nějaký druhý pohlavý .
Vlastně ani nevim co napsat , když jsme koukala na to téma týdne tak sem si řikala to zase budu psát o 106 a teď teď mě nic nenapadá leda to že nevim co napsat a proto tu píšu tohle .
Jo mě prakticky naplňuje Sabinka-Nancy, a možná i trošku Ondra , když jsme doma tak na něj myslim skoro pořád a to v dobrim a špatnym smyslu někdy is řikám co budu dělat až ho zase uvidim a jindy si řikám že bych se neměla nechat tak unýst ale pak stejnak dojdu k názoru že on je druhej nejdokonalejší člověk na světě , někdy si taky řikám co ted asi děláš nebo jak to bude vypadat za pár let .
Tuhle sobotu se bude rozsvicet stremeček na staroměstskym náměstí a já bych nejradší šla s tebou i Sabinkou ale ty ještě nevíš jestli nepojedeš náhodou na chatu nebo za babičkou a nebo jestli by tě mamka vůbec pustila , tohle píšu a jsem celá prázdná chtěla bych nejradši zalízt pod postel nebo pod deku a vybrečet se dokavať bych nebyla zase veselá ale takhle to jde už od rána jako to že mi neni zima ale jsem studená jako led , ale když jsem tě viděla tak mi bylo hnedka líp , vlastně mi je hnedka líp když te vidim vždycky, ty jsi prostě čarovnej :)))
Ted jsme si vzpoměla na jednu odpoledku co se tam stalo vlastně na dvě :)
Vlastně to jsou první dvě odpolky :p
1.)
Jak zazvojilo a oznámilo nám to že máme my holky dvě hodiny volno a klici ještě hodinu tělocvik tak jsem se sebrala a šla se projít na Vyšehrad když jsme pod nim že jo tak jsme to tam tak nějak porcházela a pak šla ještě dolů do tesca pro náký to jídlo pak jsme šla před vrata , a tam jsi byl ty s Tomášem patrikem a myslim i Kuba, tak sem se k vám přisrala a kecala s váma , pak se mě Tomáš optal jestlis e mi někod líbí ze školy tak sem řekla že jo , no jo a Tomáš s tou jeho fantazii že se mi určitě líbí Viktor ten vysoke z devítky tkas em mu to nějak odkejvala ale v duchu jsem si řikala to eni viktor ale Tady přítomen Ondra a neřekla jsem to a v tu chvíli sem se koukla na Ondru a jenom sem si všimla toho jeho pokřivenýho výrazu v tváři , takový nějaký znechucení nebo co tot ak bylo ale jinak fajn :D


2.) To jsme tu odpoledku jela domu tak jsem domu přijela najedla se naolíčila vzala batoh a šla zase do školy
a přijela jsem zrovna pozdě , jenom jsem sprintovala do naší třídě a tam koho to tam nevidim a tam jsi byl ty , a ještě myslim Martin a tak jsem se nakuforvala do třídy dke skřínce tak sem si vyndala přezuvky a že se zuiju taks em si klekla a rozvazuju si tkaničky a koho to před sebou nevidim a tam si si stoupl ty tak sem se koukla nahoru a zjistila sem že seš to ty, a prej Martina koukej a začal sis rozeb´pínat poklopec já se tma jenom smála protože jsme přišla na to že to byla jenom srnda :DDD


Prostě nejlepší tohlen to .

Tak vůbec ...

24. listopadu 2012 v 16:47 | Petrunik Brabcová
Ano zase já jo ,
Tak jako vůbec na tobě nejsem závislá , už to tak bude Anooooooooooooo jo jsem na tobě závislá , když si spolu jen píšeme tak je mi hned líp , když te vidim ve třídě mám hned lepší den , když spolu mluvíme jsme v 9 nebi , seš pro mě ako droga bez tebe ani ráno a s tebou dokážu všechno , jenom tě vidět a hned tě chci , jseš pro mě jako vzduch bez tebe nedám ani ránu , jseš jako moje dvoječe když něco dělám myslim při tom vždycky na tebe , třeba dneska v tom kině s Aničkou , chtěla sem aby jsi seděl vedle mě a držel mě za ruku nebo jenom seděla koukal se se mnou na ten film ,ale ty jsi tam nebyl , bez tebe se ani nehnu , pouštim si písničky sebe víc na hlas aby přehlušili ty myšlenky na tebe ale nepomáhá to právě naaopak je to ještě horší , myslim na tebe při kždý písničce , nejradši bych se zarhaba a hluboko pod zem a už nikdy nevylezla , už na vždy spala a ve snu byla jen s tebou , ty mě ničíš , ničíš mě tim jak na mě vždycky koukáš jak na mě mluvíš nebo jaks e na mě směješ , bez tebe je mě jenom půlka jenom s tebou jsem celá jenom s tebou se cejtim živá , bez tebe jako bych nebyla bez tebe nejsem .
Ničí mě ta představa že teě uvidim zase jenom jeden nebo dva dny v týdnu apak zase až ten další , ničí mě to Strašně mi chybíš jako moje rodina ty I sbinečka do ní patříte a be z vás bych nebyla asi celá , Sbínek muj maličkej mě dokáže vyslkechnout a poradit když si nevim rady co ti napsat nebo tak něco jí miluu a ty jsi mi zaroste do srdce už od září vim že jsi něco jinýho než jenom spolužák , chci aby jsi byl něco víc , já to potřebuju , potřebuju tebe , ano řekla jsme ti aby si zapoměl na to co jsi četl na to že te mám ráda ,ale teď vim že to byla šílená chyba snažim se to vrátit zpátky ale už to nejde ty už nechceš nebo sem si to špatně vyložila je mi to starašně moc líto a to píšu od srdce .

Potřebuju aby jsi si to přečetl ale vim že by to zase bylo deformující , vim že by tě to jenom zase popletlo a nevěděl by jci co dál jako á , nevim co teď dál , brečim tu u toho adyž to píšu , protože je to všechno pravda , je to opravdová pravda a ta mě bolí jako by mi někdo vypálil díru do ruky nebo nohy ale tohel bolí dvakrát tolik , ako bym mi někdo udělal obrovskou díru do srdce která se nechce zahoit .

Dnešní hodina CHemie.

21. listopadu 2012 v 18:33 | Petrunik Brabcová |  Škola
Denska to bylo víc než docela dobrý , bylo to nejlepší to jak jsme dneska byly pořád spolu twl , to mě docela dostávalo, nejdřív to bylo jakoby náhodný , do naší lavice si sedl Alex s Tomem , a nikde jinde nebylo místo než vedle tebe tak jsme si s Danielou sedli k době , ona to asi brala jako poslední možnost ale já v duchu skákala dvacet metrů vysoko vedle tebe sedět <3 .
Pak přišla úča ať si od tebe odsedneme tak se mi moc nechtělo ale bylo to stejnak fajn , jak sme málem rozbyla ty kádinky když sem na tebe čuměla , nebo jak jsem musela ke kohoutku s vodou a ty si tam seděl s klukama ve skupince , jak jsem to jednou předočila tu vodu pak tam dala moc málo a jak si mi to pořád vylejval :)))
Nebo jak jsme ve třídě zůstali jediný aby jsme jí uklidili že jo a Patraska nám dala ty rozbitý kádinky ať je skákneme vyhodit do popelnic , zrovna nám dvoum , a jak jsme dělali blbosti když jsme šli dolu že jo , já pak na Danielu hádej co jsme dělali s Ondrou po cestě k popelnicím když jsme byly vyhodit to rozbitý sklo a ona že prej kousali nebo tyak něco a já sem se tam rozesmála smíchy a jenom v klidu , ne nic jsme nedělali, skejnak to bylo nejlepší , nebop jak jsme utíkali domu teda ty na oběd a já domu z těch schodů jak jsmě zdrhali :d a ty si mi pak utekl :))) , prostě dnešek sem si prtě užila jo i málo je více :)))))

To,co potřbuji .... Je moje ségra <3

20. listopadu 2012 v 20:27 | Petra Brabcová

Bez ní bych se asi zcvokla , s ní nejlepší povídání o oblečení , prej _

Já ,,Co si mám vzít''
Ona,,Třeba nic''
Já ,,Vtipná jako vždycky''
Ona ?? Já vim ''
Já ,,Ale fakt , co si mám vzít''
Ona ,,Třeba šaty ''
Já ,,Ok , pujdu v šatech''
A a já opravdu šla do školi v šatech .
Mám jí moooooooooc ráda , a jsem ráda že jí mám a že jí mám tak ráda.





Mám tě moooooooooooc ráda ty moje ségro !!!

Ano jsem pako Smějící se

S tebou jsem jiná.

20. listopadu 2012 v 18:35 | Petrunik Brabcová

Už jenom pohled na tebe je pro mě dokonalej , někdo v tobě vidí ďábla ale já v tobě vidím něco jinýho ne ďábla ale ani anděla , vidim v tobě něco jinýho něco tak odlišnýho než v ostatních .
Něco tak povznešenýho , vždycky když tě vidim tak se mi den hned zlepší , když tě ráno ve třídě nevidim tak vim že příjdeš do 5 minut nebo do druhý hodiny a nebo vůbec, když mi je zima nebo špatně a kouknu na tebe a naše oči se spojí tak se po mě hned rozlije teplo(jak to děláš ??? To já nevim) , když na mě promluvíš nebo mi poradíš tak jsem hned happy, když jsem ti dneska ukazoval jak moc mě bolej ty klouby jak je mám rozsekaný od klukú když jsme hrály ty jejich pověstný klouby a já pořád prohrávala, ty jsi mi ukázal taky svoje ruce já , docela jsem se rozsmála v duchu, prostě jsem z tebe na větvi ani nevim jak je to možný ale jsem z tebe na větvi , napsala jsem ti aby jsi zapoměl na to co jsi viděl v tom poslednim psaní co bylo určený tobě na tomhle blogu , ale teď toho docela dost lituju , teď lituju svího rozhonutí , ano jednala jsem v přesvědčení že to bude tak lepší ale nakonec je to ještě horší viděla jsem jak tě to docela žere , skoro jsi na mě včera (pondělí)ani nepromluvil ale dneska(úzerý) jsi se se mnou bavil jako by nic , jako by jsi na to už opravdu zapomel , asi jsi se s tim už srovnal že nebudeme spolu a i když bych já chtěla tohle vrátit zpátky tak to ale neudělám i když je to možný,ale neudělám to pro tebe , já se budu radši žrát jako nějaká blbá cow než abych ti ubližovala jseš přece jen mladší než já a já se k tobě budu chovat tak jak bych měla , měla bych na tebe brát ohleduplnost v mích rozhodnutích a proto nechci aby jsi trpěl , proto budu trpět radši já než aby jsi trpěl nebo se trápil ty když jsi se s tim už srovnal.

CHtěla bych aby to takhle jak to mezi sebou teď máme zůstalo napořád , aby jsi mi radil pomáhal a já ti to nějak oplácela třeba pujčováním seštů nebo už nevim , ale chtěla bych aby to takhle zůstalo na pořád nebo alespoň něž doděláme devítku :)))

I kdyby jsme chtěli něco splu začít , a byly už kousíček od toho tak bych možná stejnak couvla .

Proč ??? Protože nevim ale prostě to tak cejtim , jsme sice starší ale pro tebe je to jedno viď , no samozřejmě , někdy o tom moc přemejšlim a pak si někdy řikám že ybch byla pedofil , jsem divná ano dřív jsem taková nebyla , bylo mi fuk jestli ti je 13 nebo 17 ale ted o tom co jsem si zažila za to jak mi o prázdninách pořár bejvalej cpal do hlavy že on v mim věku ...
Nebo že si příjde jako ... když chodí s holkou o 6 let mladší než je on sám , a proto nejspíš cpu ten debilní věk , snažim se na to zapomenout ale zase jak o tom přemejšlim a zase to jede do toho kolečka .
:))

Nějak to nepobírám.

16. listopadu 2012 v 19:19 | Petrunik Brabcová

Už vim proč nemůžu v noci usnout když vim že ty už dávno spíš , nejspíš se ti něco zdá ,
nechci bejt zase moc naivní ale mám pocit že v něm taky jsem já když nemůžu usnout.

Předevčírem se mi zdál sen zase jednou za čas a hádej kdo v něm hrál? Samožřejmě že ty . Kdo jinej, a to už si nejsem ani jistá jestli ke mě pořád cejtíš to co předtim než ti to Marek řekl, protože já ano od chvále kdy jsme tě viděla poprvé .
Jednou se ke mě chováš jako idiot a po druhý zase pravej opak , pak se mnou nejvíc bratříčkuješ , už to prostě nechápu , jo lidi řikaj hodíte se k sobě tak s tim něco dělej , ale nemůžu s tim něco dělat když nevim ani co nebo jak , jo měla jsem na tebe nejvěčí nervy když sem se něco dozvěděla ale hned v Pondělí sem pak na tebe koukala a myslela si jak moc jsem nenápadná , a to jsem si v neděli řekla že na tebe píchám když nevim co od tebe mám čekat nebo ne , ale stejnak to nešlo .
Jinak řečeno Všechno se jednou větou doslova p.(o.s.r.a.l.o.) a to jsem tu větu ani neřekla já ale někdo jinej , a to radši ani nedomejšlim jak by to dopadlo kdybych ti to řekla ještě jednou já ...





















Ano o výkendu na tebe pořád musim myslet a přemejšlet co asi děláš nebo ne , už to vypadá tak že tě mám ráda , a díky tobě jsem zapoměla na člověka kterej mi udělal do srdce pěkně hlubokou díru , a za to ti děkuju a prosim tě zároveň neudělej jí tam taky , Mám tě ráda .
Určeno osobě která to asi nikdy neuvidí , ale měla by to vědět a to : Ondřej Rychnovský
Ano jsme blázen ale s tim se už nedá nic udělat .

Smutný příběh kluka co závodil na motorkách.

14. listopadu 2012 v 14:28 | Petrunik Brabcová |  Příbehy
Už od mala Roberta něco táhlo k motorům , jako malej rozrebíal autíčka aby věděl co tam všechno je a pak je zase dával dohormady .
Dneska by mu bylo 17 let , kdyby se to nestalo.
Ve svích 11 letech dostal k vánocům svůj sen , dostal teréní čtyřkolku , byl šťastnej jako blecha a hned se jel projet , trénoval na chatě a pak i v partě se svíma kámošema a kámoškou , ve svích 12 ti letech jel na svůj první závod kde skončil na 3.místě , oslavovali , on už tehdy zjistil že je to jeho poslání že nechce dělat nic jinýho jenom bejt s motorkama ale jeho táta a máma chtěly aby z něho byl právník , ale on nechtěl na právníka s dobrýma penězma on chtěl dělat to co ho baví a bavit bude ale to oni nechtěli pochopit . Tak si řekl že má ještě čas to byl teprve v šestce , řekl si že má ještě tři roky na to aby se definitivně rozhodl na jakou střední pujde, ale už tehdy věděl že to nebude zaručeně právnická protože by ho to nebavílo .
Ty tři roky jezdil neustále na čtyřkolce na chatě v patrě která mu byla jako druhá rodina co ho podporovali, ale jednoho dne se stalo něco divnýho on měl jet zase za partou na chatu na čtyřkolku ale když už byl v půlce cesty tak to otočil a jel zpátky na chatu za jeho rodičema protože měl divnej pocit že se něco stalo tam ho jeho rodiče přesvětčili že se nic nestalo a řekli mu ať jedeza kamarádama ať se o ně nebojí , tak jel , ale háček byl v tom že když Robovi bylo 8let tak jeho tátovi zjistili rakovinu žlučníku , a jak Robert odjel za těma kamarádama tak měl pořád ten divnej pocit že se tam neco děje nebo už stalo ale když volal tátovi jestli se něco neděje tak ten mu jen řekl že ,, ne nic se neděje a mám tě rád to si pamamtuj na vždy !'' a Rob jen odpověděl ,,ale já tebe taky a dejte mi vědět jestlis e něco neděje mám divnej pocit '' táta mu to odkejval a šel si vzít prášky protože mu bylo už moc špatně .
Po tom co se Rob vrátil od kamarádů z motorek na chatu a kde zjistil že má táta rakovinu žlučníku tak se málem zhroutil , nedokázal si představit život bez toho rejpavího táty kterej mu se všim vždycky pomáhal , tak se sebral a běžel do svího pokoje a tam si sedl na postel a rozbrečel se , vždicky věděla že se něco takovího stane ale nevěděl že takhle brzo sotva mu bylo 15 let a dozvědl se že jeho nejmilejší táta umírá a že příjde den kdy už tady nebude vůbec.

Přijeli zpátky domů do Prahy, doděla osmičku ale už věděl že chce dělat jenom automechanika a nebo něco takoího , tak podal přihlášku na tu školu na kterou chtěl , tam ho samozřejmě vzali tak byl šťastnej a oslavoval s tátou a mamkou že ho tam vzali.

Byly vánoční prázdniny y bylo několik hodin do začátku vánočního závodu čtyřkolek , když v tom Robimu zavolali z nemocnice tak to vzal a kdyžsliší ,hlas ,
jak říká ,, Dobrý den , chtěli jsme vám říct že váš otec právě zemřel''
tak se neudržel a do telefonu jen řekl ,, Kde je teď a kde je máma je u něj ? můžu za nim ?''
Hlas odpvěděl ,, Ano vaše matka je tady také a klidně příjďte jestli chcete .''
ještě mu řekl v jaký nemocnici jsou a na jakém oddělení . Robi se okamžitě složil na zem a začal brečet u svojí motorky, v tom slyší jak na něj mluví jeho kamarádka Pája který říká ,, Neboj to bude dobrý a hladí ho po volasech a po zádech.
On dál jen brečí , a v tom příjde i Michal a tomu Pája řekla ,, Běž Robiho odhlásit ze závodu a mě taky já nepojedu , pojedu s nim do nemocnice''
Michal neprotestoval a jen dodal ,, Chcete abych jel s váma ?''
Robi odpvěděl celej ubrečenej ,, Ne to je dobrý my to s Pájou zvládneme ''
Michal řekl ,,Dobře ale my taky nepojedeme temn závod ''
To se už ale Rob zvedal ze země když mu Pája pomáhala , šli do karavanu tam se převlíky a zavolali si taxi do nemocnice do Prahy do tý nemocnice kde umřel jeho táta ta osoba bez který si neuměl představit život, už je v nebi .
* * *

O několik měsíců později , Robi je na tý škole na kterou tak mermomocí chtěl , a z tátovo smrtí by se vyrovnával ještě teď kdby se to nestalo.

Jednou takhle zase byl se svou rodinou (partou) venku a bavili se o tom jak by chtěli zase jet závody i s nim že bez něj to stojí za nic , a o souhlasit což neměl dělat , přihlásili se přijeli tam všehcno bbylo v pořádku , byla tam i mamka v hledišti jeli se jednoduchý kolečka na lesní cestě , Robi vyjíštděl z třetího místa a to se mu stalo osudným , bylo to něky v listopadu a když to byla lesní cest a tak takm bylo taky bláto a to bylo tou hlavní příčinnou , Robi najel do kouše s bahnem kde dostal smyk a obtočil se s celim autem kolem stromu po cestě jen o dva metry minul mámu když to už bral stranou do stromu .

O týden později . . . . . . . . . . . .

Robi Leží v nemocnici v umělim spánku jeho maminka u něj sedí každej den , když v tom na návštvu za Robim příjde Pája , přišla se na něj podívat naposledy.
Robiho den poté co přišla Pája museli odpojit od přístrojů a tím ho zabili ....
Robiho přání bylo aby si mamka našla nového muže a žila nový život ale ta vzala doma nůž a podržala si žíli , odešel í manžel kterého tolik milovala a syna pro kterého žila , už neměla pro co žít a tak svůj život ukončila .


P.S.: Každej řživot rodiny neni jako pohádka , tak neodsuzujte jak ty lidi vypadal ale jak se chovaj !!!

Tento příběh byl vymyšlený mou osobou a každé kopírování či přepisování není mou osobou povoleno dokud vám /ti nedám písemný souhlas s potvrzením o kopírování a přepisování .

Proto požádejte autora tohoto článku v emailu o povolení.



Smutný příběh .

12. listopadu 2012 v 21:32 | Petrunik Brabcová |  Příbehy

Smutný příběh jedné holky , s happyend na konci .

Začalo to když se narodila někdy roku 1998 , dneska jí je 14 let ale vypadá tak na 16 nebo 17 , ale v hloubi duše by se nejraději schovala někam pod postel a nevylézala celé dny nebo měsíce , má dva sourozence oba dva jsou starší , je to Holka Viktorie která je od Michaly o 23 a půl měsíců starší a pak má Míša ještě bratra Ondřeje kterýmu je teď 19 let, v nové škole kam chodí teď do osmičky protože měla rok odklad ve školce v Brně od kud se se přestěhovali do Prahy , kde nikoho nezná v Brně měla kluka a kamarádky byla tam oblíbená. Teď co se přestěhovali do Prahy kvůli práci maminky ,tady nikoho nezná nikdo se s ní nebaví , skoro si jí nikdo ani nevšímá a rozhodně není oblíbená .
Už to není hvězda školy už je to spíš taková ta nenápadná myš třídy, nikdo se s ní nebaví sedí vzadu u okna sama , má docela dobrý známky a tak se kouká z okna se sluchátkama v uších a stýská se jí po holkách a těch starejch časech kdy bylo všechno v pořádku.
Nosí značkový boty converse černý,tmavě modrý kalhoty, a černou klokanku adidas, nechce aby si jí někdo všímal chce jen aby se vrátila zpátky do Brna , a při přestavě že tam bude muset bejt další rok a dodělat tenhle ten kterej sotva začal.
Ve třídě si jí všímají jenom ty co do ní pořád jenom rejpou , a když vždycky přijde domů tak zažívá to samí jako ve škole ale jenom je nejhorší to že do ní jenom nerejpou slovně ale že jí i mlátěj ,Ondra když jí dal pěstí do nosu a ona se svalila na zem tak do ní Viktorie ještě kopla nejmíň dvakrát do břicha a to samí ale do zad , ještě jí pohrozili jakmile to řekne mamce tak dostane ještě a nebude to jenom pěstí a nebo kopance , maminka si toho nevšimla protože jí Míša řekla že zakopla a spadla a proto má něco s tím nosem a těch modřin si nevšimla protože nosí volné věci a tmaví aby to nebylo vidět , ale když si všimla jak je Míša pohublá a když jí vlezla do koupelny jednou ve Středu protože potřebovala už jít do práce a chtěla se s Míšou maminka rozloučit a všimla si těch modřin na zádech nohách a břichu a toho jak jí lezou žebra a kosti , okamžitě se zarazila a jenom na Míšu koukala
nevěděla co má říct , Míša se rozbrečela a řekla jí ať to hlavně neřeší že se dá dohromady , ale maminka to začala řešit před celou rodinou ale to už Míša věděla co jí bude čekat , a stalo se to co čekala Ondra jí dal facky a pěstí a ne jenom jednou z každý strany , pak když se Míša svalila na zem ve svém pokojíčku na koberec kde zakrvácela alespoň několik centimetrů kolem svojí hlavy ale v tom přišla do pokoje Viktorie s nožem v ruce Míša se rozbrečela a šeptala ať jí nechají ať jí nechají žít že to mámě neřekne , ale Viktorii to nezastavilo přišla s Míše a chytila jí za hlavu Míše se do očí dostali další slzy a nevydržela to už a rozbrečela se na plný pecky , dala si před obličej ruce a Viktorie se napřáhla a řízla pak znovu a znovu , pak ještě třikrát a po sedmí míšu řízla jen milimetr od tepny na zápěstí , když začala silně krvácet tak už Ondřej Viktorii od Míši odtrhl jinak by dál pokračovala a dál by jí řezala.
Míša tam ležela další hodinu kdy Ondra a Viktorie šly ven,Míša sáhla po telefonu a zavolala babičce z Hradce králové, ta jí to vzala a Míša spustila jestli by mohla za ní přijet ještě dneska že se jí moc a moc stýská , tak babička kývla a ještě tu půl hodinu se Míša sebrala a sbalila si svoje věci fotky ,plyšáky,oblečení a odešla z bytu.
Šla rovnou k bankomatu a vybrala si 500Kč z těch 2000Kč co měla na kontě jela rovnou na Černý Most kde si pár minut počkala na autobus a nasedla koupila si lístek do Hradce Králove nad Labem a odjela z Prahy , pro Míšu si na zastávku busu přijela babička autem a když tam Míša stála a čekala na babičku tak jí babička málem ani nepoznala od té doby co jí naposledy viděla už to nějakej ten rok byl,ale stále jí poznala i když k ní stála zády , babička na ní křikla ,,Ahojky Miško'', Míša se hned otočila a usmála a odpověděla ''Ahoj babí,, ale jakmile její babička uviděla její tvář jak je zbitá a obličej samou náplast a to pohublé tělo ty ručičky a ty tenké hony na kterých vysejí kalhoty a na těch ručkách co visí za tryčko a mikinu tak se docela zděsila ale šla za ní a obejmula jí v tom se Míša zase rozbrečela protože se jí tolik stýskalo a taky protože jí tolik bolelo to co jí sourozenci udělali.
Obličej měla samou náplast tak i ruce , její babička vždycky věděla že jí její sourozenci nemají rádi a že jí jednou něco takového udělají ale nevěděla že jí to udělají až takhle vážně.
Podívala se na Míšu a optala se jí jestli jí může vzít do nemocnice a ona jenom kývla hlavou , v nemocnici babička měla známé tak jí vyšetřili oni ale když babičce řekli že tu ruku má zřejmě pořezanou kuchyňským nožem a že to byla zřejmě nějaká dívka nebo žena , a že jí ten obličej to rozseklí obočí a zlomený nos udělal nějaký muž nebo kluk , a její babička okamžitě věděla že to byl Ondra a Viktorie , ale když jí řekli že má zlomená dně žebra z kopání do břicha naraženou okostici plotýnek na páteři , takže měla zůstat v nemocnici ale že měla tu hodnou babičku , který chtěla Míšu převézt k ní do baráku do pokojíku na revers ale to se bohužel nepovedlo.
Míši maminka přišla v Praze domů a když zjistila že tam nikdo není jenom zakrvácenej koberec u Míši v pokoji a v kuchyni nůž od krve a tam hroboví ticho tak zavolala Míše na telefon ale ta jí ho nebrala protože byla na sále pod narkózou na operaci s těma žebrama a s těma ránama na ruce a na obličeji, ale to nevěděla.
V tom mamku napadlo že třeba odjela za její mamkou Míšinou babičkou že jí měla vždycky radši než Viktorii a Ondřeje , tak volala jí a ta jí to vzala(rozhovor:)
maminka: ,,Ahoj , nevíš kde je Míša ? U ní v pokoji je zakrvácenej koberec a kuchyňskej nůž a nikde nikdo , nevím co se to stalo.''
babička: ,, Ahoj , ano je u mě klidně přijeď ale Viky a Ondru nech doma ano ??? ''
maminka: ,, Dobře jedu, hned na nádraží pak ti zavolám až budu na zastávce autobusu jo ? ''
babička: ,,Ano přijeď já pro tebe dojedu ''
Pak maminka zavěsila a šla si vzít nějaké drobnosti do kabelky a okamžitě vyrazila na autobusoví nádraží .

* * *

Když přijela maminka(Hedvika) Míši na zastávku busu do Hradce tak tam na ní už čekala její mamka teda Míši babička a řekla Hedvice ať si nasedne do auta , když si nasedla tak jela rovnou směr nemocnice a Hedvika se jí optala proč jede směr nemocnice , a on jenom mlčela .
* * *
Babička Hedviku odvedla před sál kde řekla sestřičce aby Hedvice řekla co se stalo a proč jsou tam , když jí to sestřička řekla Hedvika se zděsila a úplně se sesypala .
* * *
Po sedmihodinové operaci Míšu odvezli na jipku,za dva dny Míšu převezli na normální pokoj , moc rychle se nezotavovala ale byla silná navzdory tomu co jí sourozenci udělali, ale stejnak raději chtěla zůstat do doby než jí bude patnáct let (což bude za půl roku po tom co se jí to stalo) u babičky v Hradci , a pak se přestěhovat i se svým strýcem zpátky do Prahy , domů chtěla chodit jen na hodinu maximálně a hlavně tam chtěla chodit jenom jako návštěva po tom co jí udělala Viktorie a Ondřej .

* * * O několik měsíců později * * *
Míša na obličeji má jen malou jizvičku na tváři a na obočí , maličkou tak že si jí nevšimnete , ale všimnete jen když jí budete zkoumat obličej.
Bydlí se svém úžasným strejdou a Praze a navštěvuje Rodinu .
Chodí o tentýž školy ale je úplně jako vyměněná je veselá , baví se se svýma spolužákama , má i kluka kterého potkala v nemocnici v Hradci kde byl ve vedlejším pokoji a měli společnou koupelnu, kde se srazili když se šli vykoupat tak se kamarádili a potom se z toho stal vztah , poznali se víc a pak jistili že bydej ve stejným městě a to v Praze a dokonce o dvě autobusoví zastávky od sebe tak pro sebe jsou vším , nejlepšími přáteli , kamarády, a hlavně párem , kdykoli tu pro sebe budou i když budou kilometry od sebe .
Miluje ho a s ním zapomíná na to co jí udělala rodina .
P.S.: I takovéto příběhy se dějou každým dnem se stane něco takového .
Důležité je najít v něčem zlém něco dobrého.

Tento příběh byl vymyšlený mou osobou a každé kopírování či přepisování není mou osobou povoleno dokud vám /ti nedám písemný souhlas s potvrzením o kopírování a přepisování .

Proto požádejte autora tohoto článku v emailu o povolení.

Moje osobnost

12. listopadu 2012 v 18:28 | Petrunik Brabcová
Já vlastně po pravdě ani nevim jaká je moje osobnost , takže ani nevim proč píšu tenhle článek ale jinak jsem v pořádku.
Převážně jsem optimistka ale nevim jestli je to moje osobnost , stejnak nevim co psát na tohle téma týdne , jeda to že sem otimistka a realistka v jednom , pak dál ještě že dobrou náladu mám převážnš jenom vyjímečně, což je poslední dobou vůbec, ve škole je teror tak yb si člověk vyslel že bude mít doma klid ale ne je to ještě horší tak jako dostat od svího bratra pěstí ,
nebo pak vysvětluje mamce jak sem dělala něco kočkám přitom si to jještě dobarvil sby mě máma mohla seřvat , docela mě to už nebaví , jinak řečeno moje osobnost trpí ,nebo sebevědomí prostě nevim ale aspoň vítě že sem to psala já .
:)))